Kulaté, šišaté nebo zploštělé? V červeném obalu nebo ve stříbrném? Které pralinky zvané Mozartovy koule jsou tedy ty původní?
Když si vzpomeneme na sladkost zvanou Mozartovy koule, většině z nás se jistě vybaví zlato-červený obal s portrétem slavného skladatele uprostřed. Na tuto cukrovinku si však musí sát pozor Ti, co by chtěli ochutnat ty pravé, na jejichž základě tyto napodobeniny vznikly.
Poprvé je v Salzburgu nabídl cukrář Paul Fürst v roce 1890, ale udělal zásadní chybu – nenechal si je patentovat. Jak Fürstovy Mozartkugeln poznáme? Hlavním vodítkem pro nás bude stříbrnomodrý obal s nápisem Original Austria Mozartkugeln, ostatní značky si většinou vystačí s nápisem „echt“. Náplň tvoří kulička z pistáciového marcipánu, ten se vyrábí z čerstvých pistácií. Koule se obalila nugátem a na špejli namáčela v čokoládové polevě. Vzhledem k tomu, že pravé jsou ručně vyráběné, nesmíme čekat perfektní tvar – dírku po špejli bylo nutné po ztuhnutí celé kuličky zamaskovat zbylou čokoládou. Také uskladnění je kvůli ruční výrobě možné po dobu maximálně osmi týdnů.
Jinak na to šly čokoládovny další, vzhledem k tomu, že si Fürst nenechal pralinky patentovat, rozjely tovární výrobu ve velkém a proto i my známe spíše Mozartkugeln značky Mirabell, Reber nebo Heindl. Nakonec i na „plagiátory“ došlo. Mirabell a Reber se pustily do soudního sporu, který se dostal až do Bruselu. Z nepravých Mozartových koulí smějí být jen Mirabell perfektně kulaté, ostatní musí být v jednom místě zploštělé. A jak to celé komentovali u Fürsta? Vtipnou reakcí, že „Mirabell jsou o něco málo více pravé, než Reber.“
Kdo by chtěl ochutnat ty pravé v modro-stříbrném staniolu, bude mít možnost právě s námi v Salzburgu.
